VÝTAHY A LIÁNY

Výtah je prostředek k tomu, aby se člověk dostal do vyššího patra. Mohou mít ale různou podobu. Asi se vám vybaví klasická kabina s tlačítky nebo možná těm, kteří mají rozvinutější fantazii, třeba páternoster. Dnes bych chtěl ale mluvit o jiném typu výtahu. O výtahu, který mě veze k mému lepšímu já.

Pořád a stále silněji si na své cestě uvědomuji, jak cenné je na takový výtah narazit. Někdy je to konverzace, někdy kniha, někdy nějaký kurz. Výtahů je kolem nás nekonečně. Můžeme si zvolit kabinku, která se před námi zrovna otevře, a my do ní bezmyšlenkovitě, s ostatními v davu, vstoupíme nebo si jsme schopni už kabiny vybírat.

Jeden výtah ale všechny ty jednotlivé kabinky převyšuje. Je to jakýsi meta výtah, který mě začíná zajímat stále intenzivněji. Je to vlastně takový součet pokroku jednotlivých dosažených pater. Čím více pater, tím je výš i můj meta výtah.

Je to výtah, který mi ukazuje úplně nové obzory a perspektivy. Čím výše v něm jsem, tím intenzivněji vidím a cítím svou cestu. Je tak stále snadnější i výběr dalších vhodných kabin, které se najednou objevují a já je předtím neviděl. Dokážu se díky němu napojovat a učit se úplně jinak a z úplně jiných zdrojů.

Ty zdroje si často představuji jako létající hory v Avataru. Na každé hoře je hodně co objevovat, ale má také své hranice. Na jedné může být dobrá voda, na druhé chutné nové plody, na další bydlí Ikranové a na další je třeba krásné místo ke zklidnění...

Když se meta výtah dostane na určitý level, jsem schopen přeskakovat z jedné hory na jinou. Získávám všechny ty krásy a věci, které mi ostrovy nabízí pro své použití. Rozšiřují se mi obrovsky obzory poznání, jsem efektivnější. Je to, jako když se naučím jazyk a objevím krásy nové kultury. S každým dalším jazykem mi jde učení snadněji a objevování a chápání nových kultur také.

A teď si představte, že někdo mezi těmi horami začne natahovat liány. Jakési mosty, aby se ostrovy propojovaly, sdílely si vzájemně své zdroje. Dokonce po těch mostech provází ty, kteří jsou připraveni, ukazuje jim krásy nového místa a seznamuje je s domorodci a věcmi, které jsou tam k dispozici.

No, není to záslužná činnost?

Pozor ale na udržitelnost, nesmí se stát, že ten ostrov vyplením. Že si jen beru a nic nedávám. Je to křehké prostředí a udržitelnost je tady klíčem. Jinak hrozí, že domorodci přeseknou mačetou nataženou liánu a už nikdy nebudou věřit.


Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza