Zamyšlení - jeden za všechny.

Původně jsem napsal text plný hněvu, ve kterém se zrcadlila jednak moje frustrace a podrážděnost z nemoci a také z neschopnosti našich představitelů tohle dopustit.

Text mě ale přivedl k zamyšlení hlavně nad svým chováním. To, co se nám teď děje doma, a je ještě opravdu v porovnání s jinými, fakt k smíchu, nechci způsobit svým chováním nikomu dalšímu. Zamyslel jsem se tedy nad vyšším celkem a nad svou rolí v nějaké vyšší struktuře fungování.

O Overview efektu jsem už kdysi psal, ale nedá mi to a rád bych se k tomto tématu vrátil. Pro připomenutí je to fenomén, kdy astronauti po návratu z orbity vnímají změnu pohledu na svět ve smyslu větší jednoty a péče.

V hlavě se mi to propojilo ještě s dalšími dvěma koncepty, které jsou pro mě dosti zásadní a ten první častokrát v rámci sítě používáme.

Je jím Tribal Leadership od Davida Logana, kde zkoumali firemní kulturu a její vliv a rozdělili organizace na 5 různých skupin. Jeho nositeli jsou kluci z Rain Fellows a tady je i doporučení knihy měsíce. Princip je jednoduchý a skvěle vysvětlený. Tím dalším konceptem jsou Kohlbergova stádia morálního vývoje, ke kterým jsem se dostal nedávno.

Nechci vypadat jako rozumbrada, ale moc mě zajímá hlavně ten moment, kdy se z individuálního pohledu dostáváme do toho kolektivního, ve kterém začínají zázraky.

Vidím kolem sebe hodně chytrých a úspěšných lidí, ale jsou v bublině trojky a nejsou schopni se dostat vnímáním na nějaký vyšší princip. Říkám si, že to určitě může být i Maslowovou pyramidou potřeb a že se holt věci nedají přeskočit. Když cítím u sebe jakýkoliv nedostatek nebo strach, prostě se neposunu. Když mám strach o své živobytí, prostě nebudu umět spolupracovat a logicky si budu chránit vše co jsem vybudoval a nikomu to jen tak neposkytnu.

Všechno se samozřejmě drátuje už od malička. Když už mám to štěstí, že jsem byl chválený nebo nedejbože někdo poukazoval na mé silné stránky. Ozývalo se, využij své dary pro blaho společnosti nebo pro to, abys byl nebo byla úspěšná?

Třetí kruh v Ikigai, ten, kde jsem prospěšný světu nějak opomíjíme. Chodíme do práce namísto povolání, kde jsem byl povolán a využívám svých schopností na maximum. To potom pliveme na naše děti a jelikož jim stačí vnímat a cítit, můžeme jim vykládat co chceme. Pokud nezačneme u sebe a nebudeme hledat naše místo, ve kterém se snoubí všechny kruhy dohromady, lepší to tu asi nebude.

A do jaké práce chodíte vy? Jaký příklad šíříte kolem sebe?

Znáte ten pocit, kdy se můžete absolutně spolehnout na ostatní? Ten pocit, že se mohu na chvíli schovat a vím, že mě někdo zastoupí, že není všechno na mých bedrech? Každý potřebuje občas oddech, každý má tenhle pocit rád. To není flákání, to je jen uskupení, kde se prostě předá leadership prapor do rukou někoho jiného. Někoho, kdo je připraven ho nést.

Opravdu pořád častěji v tomto kontextu přemýšlím, proč vlastně teď nevyrábí všechny továrny, které k tomu mají na světě možnosti vakcíny a proč se formula nešíří opensource? Může mi to někdo vysvětlit? Vždyť jde přeci o to, aby ji měl k dispozici každý člověk na světě v co nejkratším termínu, ne?

Nebo je to jinak a něco nevidím?

Ještě jsem neviděl tučňáka, který by si stěžoval, že musí být dneska zrovna na kraji a o tom to je. Dneska jsem na kraji já a zítra budu zase uprostřed a v maximálním teple. To špatné si prostě mezi sebe rozložíme...

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.