20 tipů, jak se stát mistrem návyků (a zvládnout všechno, co chcete) 5/5

V prvním díle článku jsme si řekli, jak si nastavit hlavu ještě před tím, než s osvojováním nějakého návyku vůbec začneme. V druhém díle jsme si ukázali, jak s osvojením nového návyku začít, a ve třetím jak pomoct tomu, že si nově osvojený návyk udržíme. V minulém, čtvrtém díle jsme si přidali několik dalších tipů a hacků, jak ještě více zvýšit šanci, že se nám nový návyk podaří zvládnout.

Dnes si prozradíme poslední dva tipy na to, jak se stát mistrem návyků a zvládnout všechno, co chcete!

19. Nebýt na to sám

Tohoto hacku jste už jistě někdy využili. Ale možná jste ještě nevyzkoušeli všechny z jeho možných forem:

1. Najít si sparinga

Tedy někoho, kdo do toho půjde s vámi a budete se vzájemně podporovat a hecovat.

Na spoustu lidí tohle funguje, takže to určitě vyzkoušejte.

Na mě to, přiznám se, moc nezabírá, protože se při tom musím někomu přizpůsobovat a vadí mi ten pocit, že nemůžu přestat, kdykoliv si sama usmyslím. Respektive můžu, ale bude to doprovázeno negativními pocity navíc, protože jsem zklamala nejenom sebe, ale i toho druhého. To je něco, co mi dává pocit nesvobody a tím i nepříjemnou pachuť u jinak možná radostného návyku.

Stejně tak se mi ale může stát, že se na mě vybodne ten druhý, na koho jsem spoléhala, a jsem v tom bez varování sama. O to náročnější pak může být vydržet, protože to lákadlo přestat bude najednou větší a přístupnější.

A ani se na to ten člověk nemusí vykašlat úplně! Úplně mi stačí, že mi jedenkrát těsně před tím napíše, že dnes nakonec nemůže, já toho z náhlého překvapení využiju jako výmluvu, proč nemusím taky, a od té doby už pokaždé doufám, že to ten člověk zase těsně předtím zruší.

Nijak si tím k budování návyku nepřispívám, spíš se mi pořád víc a víc zvětšuje zeď, kterou musím pokaždé překonávat, protože si pěstuju nastavení, že je do poslední chvíle šance, že návyk “taky” nebudu muset splnit.

Co u mě ale funguje, je tato forma: pověsit se na někoho, kdo už návyk dělá a má ho zažitý. Tím pádem vím, že se na něj můžu maximálně spolehnout, že nevynechá a tak trochu se na jeho vůli svézt.