CULTURE ROCKS, pokec na podiu s jedinečnými lídry současnosti

Kultura jede, kultura válí! Firemní kultura v hlavní roli jedinečné talk show Petra Skondrojanise. A jako hosté inspirativní lídři, které si jeho COCUMA nechce nechat jen pro sebe. Čerstvý report z akce, která své návštěvníky dopředu varovala, že je nakazí nadšením a energií. A taky že jo!


Lucie Tvarůžková

Jako první Skondr na podiu přivítal ženu, která se svou urputností a nekompromisním tahem na bránu dokázala invesťáčka Zonkyho postavit na nohy o dva roky dřív, než KPIčka investorů očekávala.

A kolem toho taky Skondr nejvíc brousil svými otázkami.

Lucie se ale nedala. Na otázku, jak vnímala a vnímá svou oblíbenost v týmu, překvapovala upřímnými odpověďmi. Dle svých slov se totiž na začátku chovala spíš jako kráva.

Na rovinu přiznala, že jí lidi v týmu prvně nemívají rádi. Největší radost jí ale dokáže udělat, když jí po čase přiznají, že jim ve skutečnosti chybí…

„Umím nadchnout. A nikdy neříkám, že práce, kterou vyžaduji, bude lehká. Své lidi nutím přemýšlet jinak. Když je totiž do toho nutím dost dlouho, osvojí si to a začnou růst.“

Andrea Lauren

Druhá žena v pořadí ještě přitvrdila feeling hustého byznysu. Andrea totiž strávila 13 let v London City, core centru evropského workoholismu a světu velkých investic.

Co mě překvapilo, že dokázala o tomhle světě byznysmenů a analytických čísel mluvit jako Alenka o kraji za zrcadlem. Se zářícíma očima vyprávěla, jak to prostředí umí pohltit, jak lehce tam jde načichnout workoholismem a jak odhodlaní a loajální zaměstnanci tam jsou.

Abychom se ale pochopili správně, Andrea je už nějakou dobu zpátky v Čechách. Svou pozici investiční bankéřky v r. 2014 zúročila (spolu)založením investiční banky Roklen, kde vedla první českou investment crowdfundingovou platformu Fundlift.

V druhé půlce rozhovoru se proto se Skondrem přesunuli k velkému tématu důvěry. Vztah investora se startupem je podle Andrey hlavně o komunikaci. Na začátku se toho totiž často hodně naslibuje. A jakmile se tyhle sliby nestíhají odpracovávat (a nemluví se o tom), vznikají dluhy, které můžou nevratně nahlodávat důvěru…

„Startup je křehká věc. Bez důvěry se výrazně snižuje procento úspěšnosti.“

Božena Řežábová

Další z pozvaných svůj příchod nechtěně zdramatizovala. Svůj talk totiž dobíhala z letiště. A doběhla na vteřinu přesně ve chvíli, kdy už Skondr všechny nápady na změnu programu vychodil ukázkovým přehlídkovým krokem tam a zpět. Ale to bych předbíhal…

S Boženou z letiště přiběhla i trocha pohody. Jako founder a CEO startupu Gamee je stejně dravá a úspěšná jako její dvě předchůdkyně, do svého přístupu ale vnáší nevídanou nálož důvěry. Jen tak mimochodem, Gamee Forbes zařadil mezi 10 nejprogresivnějších startupů Česka a Google do TOP30 firem z celého světa pro svůj mentoringový program Google Launchpad.

Zpátky k důvěře. Gamee vnáší do herního odvětví zcela nový přístup. Což mimo jiné znamená i to, že nemají od koho kopírovat. Jedou greenfield, všechno staví na zelené louce. A ambice jsou pro ně motorem.

Božena je navzdory těm docela velkým cílům lídrem, co „do toho prostě nekecá“. Zastává přístup, že se napoprvé málokdy co povede. Důležitý je pro ní mindset celého týmu. Novou cestičku chce zkoušet tak dlouho, dokud se jim nepovede ji prošlapat.

Věří, že kdyby svůj tým všetečně kontrolovala, bude ho jen zbytečně brzdit. A evidentně jí tahle taktika „good guy CEO“ vychází. Jak by taky mohla celé Gamee už podruhé vzít na měsíc pracovat na Bali…

„Nebaví mě prudit lidi, tak to nedělám.“

ZOOT a Jiří Charvát

Další na programu byla komentovaná módní přehlídka. V hlavních rolích ZOOT a mistr českého cynismu, stand-up komik Jiří Charvát. A ano, Jiří naštěstí předváděl jen své slovní umění. Molo bylo totiž rezervované výhradně těm nadprůměrně geneticky vybaveným. (Abych použil jeho vlastní slova.)


Petr Rokůsek

Přehlídkové molo bylo rámováno světelným pásem, který napájely přítomné rotopedy, resp. šlapající účastníci konference. Tyto malé cykloelektrárny pocházely z dílny Nano Energies.

Ano, tušíte správně, tímto oslím můstkem se dostávám k dalšímu hostovi, Petru Rokůskovi, founderovi a CEO právě Nano Energies. A ten s sebou s rotopedy přinesl i silný příběh.

Před několika lety měl těžkou nehodu. Naboural do sloupu vysokého napětí (jak ironické), který ho na 3 měsíce upoutal na lůžko. Tehdy se dle svých slov ocitl totálně na dně.

Dokázal ale sebrat sílu, splatit 40milionový dluh a k tomu (spolu)založit několik společností. Jedna z nich je právě Nano Energies, která usiluje o sdílení, decentralizaci a demokratizaci energetických zdrojů.

O svých úspěších Petr mluvil s nevídanou pokorou, několikrát zmínil svůj vědomý přístup k byznysu a příběh, který vyprávěl, vybavoval slovy jako hodnoty, vděčnost a štěstí.

„Elektřinu je extrémně drahé zadržovat. I tady existuje zákon flow. Budoucnost vidím ve sdílení energetiky.“

Petra Hrušková

Žena, jejíž cívíčko zdobí zářezy z Microsoftu, Amazonu i Googlu. Z mého pohledu nejzajímavější talk.

Její rozhovor jako by nesl podtitul „Googlerské báje a pověsti“. Petra totiž téměř celou svou dvacetiminutovku potvrzovala nebo vyvracela mýty, které se o Googlu vypráví. Pokládají otázky typu „Kolik chlupů má pes?“ A kolik kol mají jejich pohovory? Může se svou zlatou kartou googler do všech světových googlích hnízd? A chová se Google ke svým zaměstnancům skutečně tak dobře, jak se říká?

Na to, jak je Google obří, má až geniálně vypracovaný systém péče o své zaměstnance. Doslova si je hýčká. A jak jsme se dozvěděli, v posledních letech dokonce strašně investuje do toho, aby se jeho zaměstnanci dobrovolně neupracovávali a uměli odpočívat.

„Dobré lidi nenecháme odejít. Pokud někdo ze zaměstnanců začne projevovat únavu materiálu, je povinností jeho manažera, aby takového člověka podchytil a našel mu v Googlu lepší práci. 51 % nových pozic obsadíme interně.“

David Šiška

Poslední, kdo na designové křeslo vedle moderátora Skondra usedl. David Šiška, CEO Bonami. Už jsem zmiňoval, že to bylo právě Bonami, které vybavilo celou pódiovou scénu…? Větší tematickou třešničku jsme snad ani nemohli mít.

David je muž, který dokázal startup o 50 zaměstnancích, jímž Bonami před dvěma lety bylo, kapacitně zdvojnásobit a vychovat ve velkou mezinárodní firmu.

V jeho nové roli ho tehdy podpořil nejen předchozí CEO Václav Štrupl, ale i investiční cirkus Miton, bez jehož pomoci by Bonami nebylo schopné tak rychle růst. Až se nechce věřit, že se pořád jedná „jen“ o investory.

V rozhovoru o sobě David prozradil, že v jednom z předchozích startupů utopil 1 mil. Kč. I po takovém fuckupu ale nepřestává dělat věci intuitivně.

Jako klíčovou vlastnost svých lidí shledává pokoru. Pokud podle jeho slov člověk nechce slyšet feedback, tak se nechce posouvat.

„Dělám, co mě naplňuje. Kde jinde taky můžeš mít takový impact, než ve firmě, kde přicházíš se zákazníkem každý den do styku.“

Slovo závěrem? To si půjčím od Skondra. Na konci čtvrtého dílu své jedinečné talk show totiž zdůraznil, abychom kladli důraz na lidský přístup. V byznysu i vztazích.

(Načež přirovnal správného HRistu k DJovi, který do posluchačů/zaměstnanců musí valit pořád boží beaty. Protože když to nedělá, dostanou je na diskotéce/trhu do varu už jedině drogy/benefity.)

Takže ano! Buďte lidi, chovejte se k sobě hezky… A neberte „drogy“. Protože jednou vás to stejně dožene :)

Nepřehlédněte

I ♥ RETRO

Sandra Fridrichová: Frank v Modré pyramidě pomohl nastartovat velké změny

TIP Davida Vrby #012

TIP Davida Vrby #011

TIP Davida Vrby #010

CULTmag vol3: HR jsou jako prášky

TIP Davida Vrby #009

TIP Davida Vrby #008

TIP Davida Vrby #007

TIP Davida Vrby #006

TIP Davida Vrby #005

TIP Davida Vrby #004

TIP Davida Vrby #003

TIP Davida Vrby #002

TIP Davida Vrby #001

Petr Skondrojanis: Skvělým firmám pomáhám být ještě lepší

Nepoměr žen a mužů ve firmě aneb Zkoušíme vyřešit slepou skvrnu

5 typů zaměstnanců + 1 navíc

Jak na rozjezd firmy

Roman Stupka: Chcete změnit svou firmu k lepšímu? Pak musíte nejdřív změnit sebe

Puberťáci s nálepkou Z vstupují na scénu

JAK SE Z TOHO NEPO... v digitální době?

Hodnota pro firmu není jen v tom, co víte, ale i co sdílíte…

CULT vol 2: Nezapomněli jsme si hrát?