DÝDŽEJSKÝ PULT

Absolvoval jsem zajímavé cvičení na rozšíření prostoru a pole. Povídali jsme si s Pavlem Moricem na zahradě o hojnosti, o čase, o klidu a on se mi zadíval do očí a s hloubkou a vážností se mě zeptal, co bych dělal, kdybych zjistil, že mám posledních deset minut.

Mám rád takové chvíle a zkouším si je v danou chvíli prožít a nejít do zesměšnění, bagatelizování nebo jiné formy útěku.

Zkouším tam stát rovně a cítit.

Po pravdě se mi chtělo tak zamyšlení ukončit, ale nedá mi to a rád bych tu myšlenku rozvinul. Otázky tohoto typu totiž vedou ke změnám chování a reflexi, proto se vždy nedívám jen na samotný konec, ale také na to, zda bych něco dělal jinak.

Jsem správně v systému nebo bych se měl posunout? Vyhovuje mi má role a vše, co dělám, nebo mě něco tlačí a zoufám si. Stojím teď v místě s největší přidanou hodnotou? Když bych část své práce delegoval na někoho jiného, pomohlo by mi to něco rozvinout nebo je to prostě správně?

Odpověď je, že teď necítím, že bych byl nějak špatně. Cítím jen, že bych potřeboval vybudovat kolem sebe nějaký podpůrný systém, který by mi byl v jednotlivých činnostech, které dělám, nápomocen. Automatizace a digitalizace je jistě dobrá cesta, ale musíme k ní přistoupit s plným pochopením dané činnosti, její důležitosti a roli ve vztahu k dalším aktivitám. Pořád totiž někde uvnitř cítím, že ten vnitřní pocit a intuice by měly hrát prim v tom, co dělám.

Sandra mi společnou diskuzí nad zbavováním se operativy a strategickým uvažováním nakreslila do hlavy obrázek pultu dýdžeje, který mixuje dvě skladby do sebe, aby tančící dav pařil dál a nepoznal rozdíl. Jedna činnost pozvolna nahrazuje tu druhou a nakonec jí zcela ovládne.

Myslím, že realita je úplně jiná, protože předání a delegování je rozhodnutí. Rozhodnutí, že to chci udělat a že se to prostě stane. Ten stav, kdy jedou obě skladby společně, je proces předání, ke kterému se musím rozhodnout. Zahrnuje totiž úplně jiný druh expertízy a také energie. Zatím se mi moc nedaří předávat ten vnitřní pocit a intuici v situaci, kdy to rozhodnutí o přijetí není také na druhé straně, tak se těším, co bude dál. Třeba se někdo, kdo se bude chtít učit objeví.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza

Nepřehlédněte