Experimentální rok: O co šlo a co dál?

Je to dva roky, co jsem odešla z akademické půdy a zahájila svůj osobní projekt Experimentální rok. Jaký jsem měla záměr, jak to probíhalo, co z toho vzešlo a kam mířím dál?

Jaký jsem měla záměr?

Odchod z VŠE byl určitě předěl. Když jsem přemýšlela, co dále, začala se mi čím dál tím jasněji vyjevovat cesta, kterou mě lákalo se vydat. Chtěla jsem si ponechat volný prostor, aby ke mně mohly přijít věci, které ke mně přijít mají, vystavit samu sebe novým situacím a kontextům a vyzkoušet sebe sama. Pokud jsem se svými studenty řešívala, že v tekutých turbulentních vodách dneška je potřeba naučit se plavat, nenastal náhodou ten moment ukázat, jak tedy umím plavat já?! Myslím, že nastal.

Mým plánem bylo nemít plán, zbourat své ochranné valy, dovolit nejistotě přijít ke mně blíž a nechat panovat princip emergence. S hlubokou důvěrou v sebe, lidi kolem mě i život. Vědomě jsem udělala krok zdánlivě do prázdna. Skládala jsem si mozaiku aktivit tak, jak mi to dávalo smysl. Otevřela jsem řadu nových dveří a hodně jich i zavřela. Přestože je výsledná mozaika pestrá, každý střípek má své místo. Společným jmenovatelem je moje osobní poslání. Sloužím svému vnitřnímu ohni, který mi napovídá, co jo a co ne.

V následujících zamyšleních chci tu vzniknuvší mozaiku nasvítit. Poskládat střípky dohromady a ukázat výsledný obrázek. A pak se nadechnout k nové životní etapě. Z širokého rozkročena ochutnávacího módu přepnout do trochu většího fokusu. Už když jsem Experimentální rok začínala, bylo mi jasné, že je to na dobu určitou. A že mě to dříve či později přitáhne zpátky ke studentům. And here we are. Mozaika níž, mé další působiště ještě níž.