Když Šimon Pánek, který byl dalším hostem přednášek spojených se snídaněmi Brain&Breakfast, vysvětluje, jak se dostal k založení a vedení Člověka v tísni, vzpomíná na dobu, kdy si jako malý četl knihy, ve kterých dobro vyhrávalo nad zlem a kde se postavy dokázaly zastat slabších. „Vždycky jsem toužil takový být,“ řekl na snídani.
Zatímco u jiných tuto touhu brzy nahradí skutečný život spojený s placením účtů a mnoha dalšími povinnostmi, Šimonu Pánkovi zůstala až do dospělosti. Proto když v roce 1988 postihlo Arménii ničivé zemětřesení, rozhodl se s kamarády sehnat místním lidem pomoc.
„Když jsme žili v kleci komunistického světa, tak jsme nebyli schopni uvažovat o tom, co se děje venku. Chtěli jsme se tam podívat, něco jsme tušili, chybělo nám, že nemůžeme jet do světa, ale že bychom se cítili spjatí s tím, co se děje mimo hranice Československa, to jsme necítili,“ vybavuje si Pánek po letech, jak se nejprve lidé na jakoukoliv humanitární pomoc dívali. Změna na sebe však nenechala dlouho čekat.
„Začátkem 90. let jsme měli pocit, že se svobodou musí přijít i nějaká spoluodpovědnost za to, co se děje ve světě.“
Založili tak Člověka v tísni a Pánek se jako „velmi mladý stal ředitelem něčeho, co jsme ani nevěděli, co je – nevládní neziskové organizace,“ popisuje nejisté začátky. Navázali tak nejen na potřebu spoluodpovědnosti a pomoci, ale také na tradici filantropie, která v Československu měla za první republiky dobrou pověst. Tu poničil až komunistický režim a v některých příkladech v nás zůstává dodnes.
Přes práci v zahraničí, která na Balkáně občas zahrnovala i nutnost falšovat cestovní doklady, aby se na postižená místa vůbec dostali, se postupně dostali i k pomoci doma, kdy jim lidé začali spontánně nabízet peníze na pomoc při povodních. Dnes už je Člověk v tísni organizace s obratem dva miliardy ročně, které zužitkovává doma i v zahraničí.
Když se Pánek zamýšlí nad důvody, které je dostali do pozice jedné z největších neziskových organizací ve střední Evropě, vrací se k hodnotám, které ho zaujaly už v dětství. Sám se proto snaží hodnoty a hodnotový leadership v neziskovce držet.
„My jako leadeři si neuvědomuje, kolik krásných slov a úvodů porad, vysvětlování vztahu k zákazníkům, školení, pouček a sloganů ve svém kolektivu vyprodukujeme. Když se ale jako příklad chováme jinak, tak všechny hezké řeči smažeme.“
Proto se snaží být k zaměstnancům co nejférovější a respektovat je, místo toho, aby jejich důvěru svými činy podkopával. „Mně se vždycky vyplatilo vysvětlovat, proč děláme věci tak, jak je děláme, a proč se rozhodujeme tak, jak se rozhodujeme,“ popisuje.
Přestože tato cesta vyžaduje čas a náklady („...pokud chceme hodnotově rozhodovat, tak hodnoty nepředstavují win-win strategii, to je velký omyl.“), vyplatí se podle Pánka nejen kvůli budování vzájemné důvěry, ale i v době, kdy se firmám příliš nedaří. „Hodnotový leadership je investicí do horších časů,“ dodává.
Zaujalo?
Záznam celé snídaně se Šimonem Pánkem si můžete pustit z videozáznamu nebo jako podcast:
B&B: Hodnotový leadership
Od skupinky dobrovolníků v kuchyňce Lidových novin k největší nevládní organizaci ve střední Evropě s obratem dvě miliardy korun. Hodnotový základ, legitimita neziskového sektoru, vize, rozhodov…
Kam dál?
Zajímá vás, jak zemím postiženým konfliktem pomáhají na Slovensku? Více pověděl profesor a lékař Vladimír Krčméry ve své Brain&Breakfast →
Pomoc potřebují například i rodiny zasažené rakovinou. O tom, jak jim pomoci, povyprávěl bývalý slovenský prezident Andrej Kiska →
Vladimír Krčméry: Každý se může stát hrdinou
Než Vladimír Krčméry usedl na křeslo v bratislavském klubu pod lampou, myslel si, že na jeho ranní přednášku, která byla součástí inspirativních snídaní Brain&Breakfast, přijdou jen důchodci. Brzká ra…
Andrej Kiska: Morální povinností úspěšných je pomáhat
„Můj život byl relativně nudný,“ řekl na počátku své přednášky muž s neskutečně zajímavou minulostí, Andrej Kiska. Kromě úlohy prezidenta Slovenska za svůj život dokázal vybudovat úspěšnou firmu, pomo…
