TIP Davida Vrby #034: Ticho mě děsí

Manažerský tip Davida Vrby. Každé pondělí. K ranní kávě. Tipy z praxe Davida Vrby.

Ticho mě děsí

Ale jenom někdy. Ticho mám v podstatě moc rád. Užívám si ho v přírodě i na zahradě. Dennodenní porce samoty aktivně vyhledávám. Tohle ticho je dobré, zklidňuje a může i léčit. Meditace je kapitola sama pro sebe.

Co mě však děsí, je ticho v zasedačce, (dlouhé) ticho, když mluví nebo domluvil šéf, ticho ve firmě. A věřte, není to jenom problém korporací. Viděl a zažil jsem dost firem, které bylo třeba rozmluvit, kde se lidé z různých důvodů báli mluvit. Někteří si nechtějí naběhnout na vidle, jak říkali, druzí tvrdili, že se v minulosti při vyjádření svého názoru spálili. Ať tak či onak, je to špatně.

Speciální kategorií jsou situace, kdy se lidé vyjádří, třeba se ani nebojí, ale nechtějí jít do konfliktu. Výsledkem jsou špatná rozhodnutí. To je velmi často vidět v korporacích. Někdy je dokonce konsensus nepsaná součást firemní kultury. Chování, které v ní existuje, aniž by je někdo aktivně rozporoval.

A to je váš job, lídři. Je naší povinností rozmluvit tým, lidi kolem nás, pokud tomu tak není. Je naší povinností budovat kulturu, která si hýčká férový konflikt, kde je radikální otevřenost (o které jsem už psal) vítána a podporována, kde šéf mluví jako poslední. Mimochodem, tohle je skvělá rada světových koučů.

Jako vedlejší efekt rozmluvené kultury minimalizujete klevety a posílíte respekt. Co vy na to?

— David

Nepřehlédněte

TIP Davida Vrby #078: Superstar vs Rockstar

TIP Davida Vrby #077: WAIT!

TIP Davida Vrby #076: Koučování? Ha ha ha…

TIP Davida Vrby #075: Meeting, meeting a zase meeting!