URGENCE

V poslední době jsem se dostal k tématu urgence. Asi to každý z nás zažívá. V daném momentu, kdy se věc děje, je to neuvěřitelně urgentní, vše hoří a pálí. Máme tendenci si myslet, že je to ta nejdůležitější věc na světě.

Můj zlozvyk je, že namísto, abych si udělal poznámku u sebe, hned napíši nějakou zprávu, kdy na danou věc upozorním.

Nedělám to proto, aby se to začalo řešit, ale jen proto, abychom měli danou věc zaznamenanou. Vidím, že to ale dělá dost neplechu, protože to pak v asynchronním světě může vyvolat na druhé straně změnu priorit.

Vidím, jak se naše způsoby práce mění. To, že si budu stát pevně za plánem na daný den nebo týden, by mělo být mantrou. Častokrát se nám ale stává, že právě výpady, jak jsem je popsal, nás vychýlí a potom nestíháme práci, kterou jsme měli naplánovanou. To samozřejmě vede ke stresu, k nespokojenosti a někdy dokonce i k nekvalitě.

Jsem tedy vinen v plném rozsahu a měl bych se zamyslet a hlavně komunikovat jiným způsobem. Když jsem se nad tím zamyslel ještě více do hloubky, uvědomil jsem si, že je to vlastně dost dětinské. Právě dítě je obrovsky nadchávací nebo zažívá ten největší žal na světě. Prostě jsou ty emoce okamžité a naprosto amplifikované.

Když ale budu věci sledovat v delším čase a dělat si právě poznámky, určitě nebude věc, která vypadala včera naprosto urgentně, stejná i s týdenním odstupem. Každý z nás zná to, že bychom se před rychlou odpovědí měli vyspat nebo se alespoň desetkrát nadechnout. Tohle je ono. Sbírat, pozorovat a zapisovat si drobné střípky kolem sebe s tím, že je přinesu na určené místo a čas, je také otázkou respektu.

Pokud existuje například týmová retrospektiva, je to to pravé místo, kde si věci vyříkáváme a můžeme na základě poznámek za delší období přijít se zajímavým pozorováním. Oproti tomu, kdy řešíme každou jednu dílčí věc a nesrovnalost v době huddle nebo schůzky, která měla jiný účel, opět to znamená, že druhá strana třeba nemusí být připravena nebo ochotna to řešit, protože má prostě a jednoduše své priority někde jinde. Jsem naštěstí a zároveň bohužel, obklopen lidmi, kteří jsou natolik velkorysí, že si tohle nechají líbit a mé zájmy a jájíčkování tolerují.

Moc proto děkuji za tuhle zpětnou vazbu a děkuji všem za onu velkorysost!

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza