Brain&Breakfast s Evou Nečasovou: AI dětem

Tématem lednové snídaně byla umělá inteligence a to, jak s jejím zvládnutím pomoct dětem. Nejsou to totiž jenom kompetence a dovednosti při práci s AI nástroji, které bychom u dětí měli rozvíjet. Umělá inteligence proměňuje do hloubky fungování našeho světa a ve školách i doma je třeba intenzivně přemýšlet a diskutovat nad tím, v jakém světě chceme a nechceme žít. 

V on-line prostředí trávíme značnou část života a umělá inteligence ho už delší dobu spoluvytváří, od doporučovacích algoritmů až po generovaný obsah, který je obtížné odlišit od autentického. Poptávka vytváří nabídku. Právě proto je důležité, aby se děti učily rozumět nejen nástrojům, ale i širšímu kontextu, který jejich používání přináší.

Kdo je Eva Nečasová

Eva Nečasová je spoluzakladatelkou iniciativy AI dětem a od roku 2020 se naplno věnuje vzdělávání v oblasti technologií se zaměřením na umělou inteligenci. Je autorkou vzdělávací koncepce Kurikulum umělé inteligence pro ZŠ a SŠ, které vznikalo rok a půl a obsahuje 43 metodických materiálů pro učitele. V oblasti vzdělávání vytvořila přes 70 metodických materiálů. Spolupracuje také na vývoji aplikace Tiny pro personalizaci výuky. K tématu AI ji přivedl její syn Oskar. Původně se věnovala designu pod značkou designity.cz.

Technologie jí byly blízké už od dětství, její otec pracoval v IT a počítače byly běžnou součástí života. Když se jako rodič začala zajímat o to, co se její syn ve škole učí o technologiích, zjistila, že jen velmi málo. Nabídla tedy škole vlastní program. Děti v něm chtěly realizovat ambiciózní cíle, třeba vytvořit raketové boty, ale běžně dostupné nástroje na to nestačily. V zahraničí pak objevila materiály o umělé inteligenci a strojovém učení a zjistila, že s nimi mohou snadno pracovat i děti.

Eva spoluzaložila iniciativu AI dětem, která začala tvořit vlastní výukové materiály. Prvním výstupem byl tříhodinový vzdělávací modul pro učitele. Eva očekávala velký zájem, ale ukázalo se, že učitelé o umělou inteligenci neměli prakticky žádný zájem, v té době ještě AI nebyla součástí běžné reality. To se změnilo s příchodem generativních nástrojů, jako je ChatGPT. Učitelé se pak začali zajímat, vznikl tak prostor pro změnu. 

Eva Nečasová si současně uvědomila, že příchod AI znamená zásadní zlom, na který se školství nedokáže připravit dostatečně rychle. Školy v minulosti čelily různým výzvám, ale dnes podle ní zaostávají výrazněji než dřív. Školství neodpovídá ani současnému světu, ani potřebám dětí. 

Syntetická realita

Svou přednášku Eva nazvala Syntetická realita, což je koncept, který dobře vystihuje proměnu současného on-line prostoru. Tento prostor se plní obsahem generovaným umělou inteligencí. Na sociálních sítích konzumujeme obsah vybraný algoritmy, které nás udržují v komfortní bublině. 

59 % lidí v Česku neví, co je to deepfake. Což je v situaci, kdy se se syntetickým (generovaným) obsahem setkáváme denně, značně alarmující. Rychlý rozvoj technologií umožňuje vytvářet nové formy mediálního obsahu, které jsou často k nerozeznání od autentických výpovědí. Situace je komplikovaná i tím, že každý z nás má jinou hranici toho, co už považuje za manipulaci. Pro někoho je to lživé video, pro jiného už použití filtru na fotografii. To všechno vede k tomu, že se obtížně orientujeme v tom, co je skutečné a co ne. Rozdíly mezi generacemi už nejsou jen otázkou věku, ale také rozdílného digitálního prostředí, ve kterém se jednotlivé generace pohybují. 

Kurikulum umělé inteligence

Z výše uvedených důvodů AI dětem neusiluje jen o dílčí úpravy výuky, ale o systémovou změnu. K té se snaží přispět i vytvořením Kurikula umělé inteligence, které má tři hlavní pilíře. 

• Znalosti o AI: Děti se učí rozpoznávat, co je a co není umělá inteligence, a porozumět jejím základním principům.
• Dovednosti: Cílem není ovládat nástroje za každou cenu, ale vybírat je účelně podle vzdělávacího cíle. Důležité je naučit se nástroje kombinovat a pracovat s nimi vědomě. Podle Evy Nečasové je v pořádku, že všichni zatím „jen zkoušíme“. I proto se snaží učitele uklidnit a podpořit. V některých případech dává smysl vytvářet si vlastní aplikace na míru – existují i nástroje vhodné pro děti.
• Postoje: Postoj k technologiím si děti mají vytvářet na základě znalostí a dovedností. Důležitá je také schopnost zamýšlet se nad tím, jak jsou systémy vytvářeny, z jakých dat vycházejí a jaký mají dopad.

Součástí výuky je etická matice, která nabízí možnost podívat se na danou technologii z různých perspektiv, například očima žáka, rodiče, učitele nebo vývojáře. Děti se tak učí uvažovat nad tím, pro koho a z jakého důvodu technologie vznikají.

AI dětem podporuje učitele v tom, aby měli při vzdělávání jasný cíl. Nestačí totiž říct: "Teď budeme generovat." Důležitá je otázka proč. Učitelům nabízejí jednoduchou strategii nazvanou Pět úrovní využití generativní AI, která učitelům pomáhá při rozhodování, kdy a jak má smysl zapojit AI do výuky.

AI by ve škole neměla sloužit jen pro usnadnění práce, ale měla by být nástrojem, který pomáhá k hlubšímu porozumění. Pokud mají být technologie využívány smysluplně, potřebujeme jasně nastavená pravidla na úrovni celé školy. Tam, kde jsou pravidla vytvořena společně s učiteli i rodiči, se děti učí nástroje využívat zodpovědně a přestávají je zneužívat k obcházení systému.

Tiny: personalizace výuky

Zkušenosti Evy Nečasové ze škol ukazují, že učitelé často nemají přístup k důležitým informacím o tom, jak se jejich žáci učí. Jeden učitel informatiky běžně pracuje týdně s 80 dětmi a není v jeho silách porozumět individuálním potřebám každého dítěte.

K řešení tohoto problému má přispět aplikace Tiny, která vzniká ve spolupráci s AI dětem. Tiny umožní sbírat data o tom, co si děti z výuky skutečně odnášejí, a poskytne učitelům zpětnou vazbu, díky níž budou moct lépe reagovat na potřeby jednotlivých žáků. 

Cílem není nahradit učitele technologií, ale usnadnit jim práci s rozmanitým třídním kolektivem. Eva upozorňuje, že děti se dnes učí ty stejné věci, stejným způsobem a jsou hodnoceny jednotně. O personalizaci výuky se sice často mluví, ve skutečnosti se ale v tomto směru skoro nic neděje. Podle Evy by velkým krokem kupředu bylo, kdyby děti nedostávaly známky, ale skutečně personalizovanou zpětnou vazbu, která má pro děti mnohem větší rozvojový potenciál než tradiční hodnocení. 

V dlouhodobém horizontu je cílem nabídnout i personalizovaný vzdělávací obsah. Děti by pak měly dostávat přiměřené výzvy odpovídající jejich zóně nejbližšího vývoje, tedy učit se to, co právě dokážou zvládnout. 

Zaujalo?

Užijte si záznam či poslech a přijďte na další snídani. Těšíme se!

Kam dál?