Brain&Breakfast s Jánem Košturiakem: Poslední budú prví

18. března 2025 Michala Stránská Leadership Osobní rozvoj

Od průmyslového inženýrství k pomoci vyloučeným

Ján Košturiak vystudoval strojírenskou technologii a průmyslové inženýrství. Ve 36 letech se stal profesorem, vyučoval na Slovensku, v Polsku a v Německu a spolupracoval s Fraunhofer IPA Stuttgart. Po revoluci založil Inštitút priemyselného inženírstva, později pak Podnikatelskou univerzitu a inovační síť Inovato. Pracoval pro přední společnosti, jako jsou Mercedes, VW a Škoda Auto.

Život mu změnilo setkání s knězem Vladimírem Maslákem. Díky němu se začal intenzivně věnovat pomoci těm, kteří stojí na okraji společnosti. Lidem bez domova, propuštěným vězňům, osamělým seniorům, lidem, o které často nestála ani jejich vlastní rodina. Více než deset let působí v občanském sdružení Dobrý pastýř, které se zaměřuje na skutečnou reintegraci vyloučených jedinců do společnosti.

Svět, který nevidíme

Žijeme ve světě, který oslavuje vítěze. Ve společnosti, kde se úspěch měří bohatstvím, mocí a slávou. Učíme se, že je důležité být první, inovovat, posouvat hranice. Ale co ti, kteří zůstali vzadu? Co lidé na okraji společnosti, kteří nezvládli tlak, padli a ztratili vše?

V Evropě se šíří epidemie osamělosti. Mladí lidé se cítí vyčleněně a zbytečně, přestože jsou neustále online. Do roku 2030 se změní 50 až 70 % pracovních míst. Ne všichni se budou schopní adaptovat, mnozí se stanou irelevantními. Podle statistik je na Slovensku 30 až 70 tisíc lidí bez domova, v České republice 30 až 100 tisíc.

Na druhé straně je na Slovensku půl milionu prázdných bytů a tři sta tisíc prázdných domů. Máme nadbytek, ale nedokážeme propojit svět bohatých se světem chudých.

„Věnujeme hodně času porozumění technologiím, které nám pomáhají stát se prvními. Měli bychom věnovat víc času těm, kteří se propadají mezi poslední.“

Pomoc, která dává smysl

V komunitě Dobrý pastýř, kde Ján Košturiak působí, se nesnaží jen o dočasnou pomoc. Nejde o noclehárny či teplou polévku, ale o nový začátek. Lidem, kteří přišli o všechno, dávají druhou šanci. Mají možnost pracovat a postupně se vrátit do normálného života. Opravují staré budovy, recyklují, hospodaří na farmách.

Do pomoci lidem na okraji společnosti se zapojují i velké firmy jako Tesco nebo DM drogerie, zaměstnávají lidi, kteří by jinde nedostali šanci. V těchto případech skutečně dochází ke spojení bohatých a chudých, nejde přitom o charitu, je to cesta k funkční společnosti.

Jaké měřítko úspěchu chceme?

Dnes hodnotíme úspěch bohatstvím, mocí a slávou. Ale neměli bychom raději měřit úspěch podle toho, jak jsme pomohli těm, kteří to potřebovali nejvíc? Ján Košturiak věří, že nejvyšší lidskou motivací není honba za penězi, ale přínos pro druhé.

Je snadné odsoudit bezdomovce, chudé nebo nezaměstnané. Je snadné říct, že si za svůj osud mohou sami. Ale víme, jak se tam dostali? Každý může upadnout. Otázkou je, jestli dostane šanci zase vstát.

„Víte, že lidé, kteří pomáhají druhým, žijí delší a šťastnější život?.“

Co můžeme udělat?

Pomoc nemusí znamenat darování peněz nebo ubytování bezdomovce u sebe doma. Stačí být laskavější, otevřenějšní a všímavější k lidem v našem okolí. Nemůžeme pomoct všem a zachránit celý svět. Ale úplně stačí pomáhat tam, kde to dokážeme.

Věnovali jsme obrovské úsilí k tomu, abychom porozuměli technologiím, které nás posunou dopředu. Možná je čas zaměřit se i na lidi, kteří se propadají dozadu. Protože poslední mohou být nakonec těmi prvními.