FIRMA, DIVIZE NEBO BORGSKÁ KRYCHLE

Tohle dilema mi připomněl tento týden Lukáš. Samotné téma mě provází už opravdu dlouho. Už ve 3M jsem se setkal s tím, že byla firma rozdělena do více než třiceti divizí a každá fungovala velmi odděleně. Problémy, které se čas od času objevovaly, spočívaly v oddělených informacích. Častokrát u zákazníků klepali v jeden den na dveře dva obchodníci nebo šly vedle sebe dvě marketingové kampaně. Postupně jsem našel zalíbení ta sila propojovat a bořit hranice, které se za roky vytvořily. Viděl jsem obrovskou přidanou hodnotu a sílu právě v nabídce celého portfolia úžasných řešení, kterými společnost disponuje. Prostě jsme mohli nabídnout firmě věci od lepení karoserií přes zubní prevenci pro zaměstnance až po post-ity do jejich kanceláří.

Od doby, kdy jsem se dostal nad jednotlivé divize, se ze mě stal zastánce budování jednoho velkého brandu u zákazníka a naprostou koordinaci aktivit tam včetně sdílení do organizace. Nepotřeboval jsem řešit momentální výsledek té či oné divize, ale firmy jako celku. A tak jsem se logicky občas dostával do potíží s oddělenými P&L divizí, s tím, kdo kontakt vlastní a rozhoduje, které aktivity se budou realizovat, a další problémy, které to plodí.

Vše je na konci dne o výseku vnímané reality. Mohu vidět jen sebe nebo svůj tým nebo týmy kolem mě, celou firmu, naše klienty a dodavatele, ostatní firmy v odvětví nebo třeba celou planetu.

Vrátím nás z orbity k naší organizaci.

Pokud nám jde o celou firmu a o to, aby se jí dařilo, je přeci logické nastavit všechny procesy tak, abychom maximalizovali u daného zákazníka vztahy, získávali a sdíleli informace o jeho potřebách a samozřejmě maximalizovali i profit. To ale v oddělené struktuře znamená, že jednou si vydělá více ten a podruhé zase ten druhý.

Ono to tak na konci dne stejně je, ale ten pocit, že se mohu rozhodnout, co zákazníkovi představím, je další zajímavý fenomén, který bych rád rozebral někdy v budoucnu. Existuje tu takový skrytý boj o budget a v minulosti jsem dokonce také zaslechl od klienta, že by neměli vše brát od jedné entity.

Přiznám se, že to byl pro mě velký aha moment, protože má realita není o firmě a tedy o jednom dodavateli, ale o síti dodavatelů, kteří jsou neustále hodnotově a expertně prověřováni.

Samozřejmě chápu argumenty pro diverzifikaci portfolia, ale v realitě, ve které se pracuje v síti, toto není vlastně pojem, protože se hranice mezi dodavatelem a zákazníkem tak trochu stírají.

Když občas s Lubošem diskutujeme o síti, pomáháme si Borgskou krychlí. Ta ve Star Treku letí vesmírem a asimiluje veškeré civilizace do sebe. Borgové ale ničí původní kulturu, což není žádoucí a asimilace spíše spočívá v naší metafoře v tom, mít jeden jazyk a sdílená data.

Prostě a jednoduše vznikne systém, kdy zákazník dostane přesně to, co potřebuje, v kvalitě, kterou potřebuje, od jednoho subjektu. Ten samozřejmě nemůže být firmou, kterou vlastní jeden člověk a také tam musí být velmi transparentně vymyšlena distribuce příjmů a zpětné vazby. Zároveň krychle pluje v prostoru a edukuje zákazníky, aby si byli schopni říct v daný moment přesně, co potřebují, a nebyli pod vlivem líbivých slibů a marketingu. Když totiž budou firmy vědět, co a jak potřebují, jaký mají momentálně budget, nebude už třeba žádných soubojů, ale klient si prostě a jednoduše ukáže přesně na to, co chce. Ano, určitě to bude znamenat, že spousta subjektů zmizí, ale to je evoluce.

Pevně věřím, že lidé, kteří něco doopravdy umí, nikdy mít nouzi nebudou.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza