Kutilství je super, děláte práci, která vás baví a také kdy vás zrovna baví. Je to asi jako být hobby sportovec. Nic proti kutilství a hobíkům, pokud je to má cesta a jsem na ní spokojený. Kutilství znamená malé riziko, pohodu a také málo nervů. Pokud si něco podělám doma, když vrtám nebo opravuji plot, asi si hlavu neutrhnu. Stejně to je i u pomoci kamarádům. Pokud bych si pozval partu kámošů, aby mi třeba pomohli se stěhováním, asi se nebudu brutálně zlobit, když se něco úplně nepovede. Kutilství je takové stopování, kdy věřím, že lidé jsou dobří a že se asi někdy na místo určení dostanu. Nic mě nehoní, nemám pevný deadline a užívám si cestu. Vlastně je moc fajn si i popovídat s někým, kdo mě zrovna veze. Je to prostě a jednoduše moc prima zážitek.

Zkouším se zamyslet nad světem, kde by bylo jen stopování a kamarádi, kteří nám přijdou vypomoci, když je potřeba. Prostě komunita, která si pomáhá, a všichni se spoléhají tak nějak na to, že jsou kolem nich dobří lidé a že si všichni chceme vzájemně pomáhat, abychom tvořili lepší svět.

Pak je tu ale jiný svět, ten, který je přesný a na který se chci spolehnout. To, že dorazí vlak ve stanovený čas, že si mohu zajistit jídlo přesně, kdy potřebuji, nebo to, že třeba existují nějaké normy, když mi někdo doma montuje elektřinu.

Nehodnotím, který svět je lepší nebo horší. Podle mě je vlastně skvělé, že si mohu vybrat, zda zajdu na farmářský trh, kde nevím, jakou zrovna dostanu zeleninu, nebo zavolám Rohlík a ten mi vše doveze na minutu přesně.

Ta možnost výběru je fantastická a každý si může vybrat, jak a na jaké škále vlastně plánuje svůj život a svůj čas. Vše je totiž o plánování. Když se potřebuji někam dostat na čas nebo potřebuji mít něco v konkrétní dobu, posouvám svůj slider směrem ke světu norem a pravidel.

Tou největší otázkou v této souvislosti je pro mě dopad. Na obou stranách spektra ho jistě najdu. Ať už jsem farmář a obdělávám své pole a dělám vše nejlépe, jak mohu, tak také nadupaný logistický systém, který sdruží tisíce farmářů a zajistí, aby u mě byla farmářská okurka v 8:34 přesně.

Osobně věřím, že větší dopad je na straně toho logistického systému, protože beru, že je to takový farmář na steroidech. Samozřejmě může snadno sklouznout k supermarketu, který jde jen po ceně a plundruje vše kolem, ale to už je na genech, které ve společnosti jsou.

Věřím, že pokud chceme změnit firemní vzdělávání, musíme být na steroidech a přitom si zachovat geny, se kterými přistupujeme ke vzdělávání od začátku sítě.

Je na čase se přesunout od kutilství k profesionalitě.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza