NEJDE TO

Už pěknou chvíli tu sedím a pravidelně odcházím od počítače, abych pověsil prádlo, abych se napil nebo najedl, a prostě mi to nejde. Když si k tomu sednu, okamžitě najdu potřebnější aktivitu a za chvíli se přistihnu, jak scrolluju na LinkedInu a v lepším případě alespoň komentuju nějaký post někoho ze sítě. Zmar, nad zmar, kde nic není ani smrt nebere. Většinou mám téma, které si v hlavě nesu z nějakého zajímavého setkání, podcastu nebo knihy. Vždy je o čem psát, ale aby to mělo nějaký smysl, potřebuji v tom najít něco svého. Najednou se to ale stane, sedím, píšu a myšlenky se tříbí. Vzpomínám na zážitky a čekám, až se vyloupne právě ten, na který navěsím i další souvislosti. Nebo to prostě nechám být a nebudu se trápit. Někdy to prostě nejde.

Proč to ale beru jako prohru? Vždyť jsem si tu frekvenci nastavil sám, není nikdo jiný než já sám, koho zklamu. Odkud se to bere?

To si pořád musím něco dokazovat, že na něco stačím? Každé ráno na bazénu se potkávám s pány, kteří jsou výrazně starší a kteří si dávají pravidelně svou dávku.

Jsem tedy feťák, který potřebuje dopamin, aby byl spokojený?

Závislost je podle Gabora Maté spojena s traumatem. Traumatem, že třeba za nic nestojíte, pokud nebudete perfektní a nebudete dělat nějaké věci.

Takže si dám pauzu. Jednou, dvakrát, třikrát? Po pauze se ale začíná daleko hůře a někdy se začít už prostě nedá. Za jak dlouho se dá zlomit návyk a není pauza prasklina v hrázi?

Hledám teď často odpovědi, jak je to vlastně s nějakou militantností a kde začíná a končí hranice sebelásky s tím, že si člověk prostě dovolí. Mám to třeba s jídlem, s alkoholem, se sportem, se spánkem. Všude tam mám své rutiny, svá vnitřní pravidla a hranice, přes které nejede vlak. Když se to stane a já povolím, vidím v přímém přenosu, co to se mnou udělá, když si dovolím.

Dovolím je od slova volit a proč bych měl nebo chtěl pořád volit? Už jsem si přeci dávno zvolil, že chci spát zdravě, že chci jíst dobré věci a nepít vůbec alkohol.

Asi je dobré se čas od času vrátit k onomu místu, kdy jsme si něco zvolili, a prozkoumat, zda je to ještě dobrý sluha nebo zlý pán.

Co se týče bodu zlomu, ten má každý někde jinde, a proto je třeba se dobře znát. Zároveň je dobré koukat kolem sebe, protože mé zvyky mohou ničit ostatní a nemusí to být jen ty špatné.

A jaká je Tvoje dávka?

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza