NEUČITEL A TYČINKA

Před snídaní Brain&Breakfast jsem se profesora Beneše ptal, jak vlastně vychovává své nástupce a jaké byla jeho cesta. Už dříve jsme se bavili o tom, že je v jeho oboru nejdůležitější rozhodnutí neoperovat, zajímalo mě, jak se to učí. Z našich diskuzí jsem vycítil, že je toto umění spojeno s tisíci hodinami na sále a před snímky. Moudrost a mistrovství je z něj opravdu cítit na dálku.

Zajímalo mě, zda měl, když byl mladší, období, že to chtěl dokázat. Jeho odpověď byla naprosto skvělá.

Potvrdil, že období “chci to urvat” samozřejmě měl. Měl ho prý až do doby, kdy přišli první mrtví. On to tedy řekl trochu drsněji…

Zároveň ale dodal, že měl obrovské štěstí na učitele a také na neučitele. Použil tohle slovo, které hned vzbudilo můj zájem. Učitel mi byl, i v kontextu mého pořadu na EDU Mí učitelé, celkem jasný. Vyprávěl o člověku, který jej vedl dlouhá léta, dával mu prostor, aby trávil stovky hodin za operačním stolem.

Neučitel, jak ho nazval, byl ten, který mu ukazoval pravý opak. Vlastně říkal, že jich bylo za jeho kariéru více.

Hlavou mi projeli lidé, kteří formovali a formují mě. Často jsou to právě neučitelé, kteří definují a brilantně ukazují to, co už nikdy nechceme cítit, a tím pádem ani nechceme dělat ostatním. Pamatuji si mnoho rozhovorů z mé bubliny o výchově dětí a o vymezení se starým praktikám. Také si velmi dobře pamatuji na své šéfy, kteří dost přesně definovali to, co nebudu nikdy chtít dělat a posílat dál.

Docela jsem se zamyslel, zda neučitelé nemají pro nás vlastně větší hodnotu.

Tím, že někdo pošlape nebo dokonce pošlapává mé hodnoty, mi dává možnost prožít věc, která mění mé vnímání a také samozřejmě mé budoucí chování. Z mé osobní zkušenosti je to často rychlejší forma učení, která je mi ihned jasná.

Jako asi mnoho lidí znám velmi dobře slabá místa svých blízkých. U svých synů jsem se rozhodl zvyšovat jejich odolnost tím, že se na ně někdy zaměřím. Nedělám to ale proto, abych je nějak zranil, ale abych je posiloval. S Kubou jsme si to nazvali “Tyčinka”, která přišla ze slůvka činka.

Když řeknu Kubovi kouzelné slůvko tyčinka, ví přesně, co se děje, a proč dělám to nebo ono. Moc se mu to nelíbí a také se mi někdy nepodaří trefit tu hranu, ale stojím si za tím. Někdy je na mě hodně nazlobený, ale jakmile zazní “tyčinka” situace se často promění a já si užívám následného objetí.

Máte také svou tyčinku?

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza