NEVIDITELNÁ PRÁCE A TOXICITA

Kniha Atomové návyky říká, že díky pravidelnosti a cílenému tréninku se mohou za nějaký čas stát velké věci. Ten čas a ty velké věci mi v diskuzi připomněl Petr Šídlo. Povídali jsme si o salesu B2B komplexních věcí jako jsou inovace nebo třeba myšlenka sítě Red Button a její jednotlivé produkty. Diskutovali jsme o úsilí, které to stojí, a také o momentech, kdy a jak se to dá měřit. Zajímavým tématem je pro mne pak škálovatelnost, o které jsem si opravdu hodně po diskuzi zapřemýšlel. Konzistence v nějaké činnosti je pro mě základ. Neměnit logo a znělku pokaždé, když přijde nový marketér, nebo jen razit trpělivě a systematicky jedno téma je, podle mě, klíčem k úspěchu.

Razit znamená ho ale také žít a to může být čas od času problém. Všichni se totiž vyvíjíme a mění se i naše hodnoty a přesvědčení. Častokrát je třeba prostě zatnout zuby a přejít nějakou situaci, když je v sázce více “my” a základní myšlenky než “já” a mé hodnoty. Pokud se to ale začne stávat častěji, je třeba zvedat prapor v týmu, ve kterém se nacházím. Ta týmová stránka je pro mě opravdu důležitá a neméně důležité je ptaní se ostatních na mou přidanou hodnotu a také na to, co je zrovna potřeba odvalit. Mohu se dozvědět, že je teď má expertíza prostě a jednoduše luxusem nebo je teď zrovna třeba odmakat něco, v čem mi není úplně dobře. Když taková situace nastane, mám potom hned několik možností. Samozřejmě mohu položit tužku a utéct tam, kde mou expertízu využijí beze zbytku. To ale týmu moc nepomůže. Pokud nemohou počítat s porcí času, zavalí je to ještě více a naložím jim do batůžku další závaží. Mohu se rozhodnout dělat na věcech, které nemám rád s vidinou konce, ale je třeba si jej definovat a čistě do týmu toto komunikovat. Pokud vím, že to bude na déle, než jsem schopen, měl bych za sebe najít náhradu. Nebo mohu být nešťastný a začít otravovat tým kolem. Opravdovou a ještě větší chybou je ale otravování lidí i mimo tým a kritizování věcí navenek.

Ve svém životě jsem si prošel spoustou věcí a vždy, když mi někdo říká, jak je bývalá manželka taková nebo kolegové v minulé práci byli takoví, začnu se zájmem poslouchat, zda se objeví i špetka nějaké sebereflexe. Za vztah a jeho případný konec přeci mohou dva lidé. Nikdy to není vina jen jednoho a stejně to platí i v týmu nebo třeba v síti. Pokud jsem byl součástí, jsem přeci zodpovědný za to, kam jsme se dostali, a také za práci, kterou děláme.

Často mi Luboš tuhle věc připomíná příběhem o Evropské unii. Nadáváme, co si zase vymysleli v Brusselu, ale už neříkáme, že tam sedíme také a jsou to naše rozhodnutí. Absorpční chyba je prostě někde hluboko v nás.Stálé připomínání není na škodu. A kdo by mi takové věci měl připomínat? Právě členové týmu, se kterými spolupracuji, a lidé, se kterými visím na laně.

Jsem moc rád a vděčný, že takové kolem sebe mám.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza