PŘEŽÍVÁNÍ
Tohle slovo mi zvoní v uších po Brain&Breakfast Digestivu, který navazoval na snídani se Simonou Bagarovou. Miky Škoda do něj vnesl zajímavý a pravdivý pohled, který mě úplně dostal.
Když jsem se totiž bavili o seniorech, jejich přežívání a nedůstojných podmínkách v domovech, Miky do toho vstoupil s myšlenkou, že člověk nemusí být senior, aby jen v životě přežíval. Myšlenka, že člověk může přežívat pod mostem i v drahém baráku mě opravdu zasáhla. Jak to tak bývá, když člověk nad něčím přemýšlí, spatřuje to všude kolem sebe, vidí podobenství a když slyší hudbu, je na míru šitá přesně pro něj nebo pro ni. Naše nálady a myšlenky kopírují prostor kolem nás a je pravdou, že výběr je jen a jen na nás.
Zažívám teď opravdu velmi intenzivní období plné emocí, stresu, vyčerpání a tak se vracím k tomu nejdůležitějšímu. To jsou vztahy. O sociálním kapitálu jsem psal už několikrát, ale když se ohlédnu na svůj uplynulý měsíc, bylo to neuvěřitelné. Dvě návštěvy v Dobrém Pastierovi,vrácení se ke kořenům a ke svým učitelům, návštěva Sonnentoru a opět připomenutí důležitých věcí po boku lidí, které mám opravdu ze srdce rád, Zruč s lidmi kolem R(e)BeLeadera, která byla nesmírně intenzivní a také diskuze o vizi v síti s mnoha členy.
O tom, že to pracuje i doma se zmiňovat nebudu, protože to je také charakteristika, která se děje, když člověk zažívá intenzivní období, většinou je to na všech frontách. Je to jistě energií, kterou vyzařujeme. Věci se prostě posouvají, čistí a to je dobře.
Intenzivní období je dobré prožít a ne přežít. Prožít a procítit dobré i zlé patří k životu.Dává nám sílu do budoucna. Je to něco, na co budeme vzpomínat a co v naší galerii, která se nám tvoří v hlavě nebo srdci, zůstane navždy. Prožívání nás také mění a má vliv na vztahy kolem nás.
Je pro mě důležité si stále připomínat ty podstatné věci a tak jsme si doma udělali hezkou chvilku s filmem. Byl jsem teď poslední dobou docela mimo domov a tak jsem na nemocnou Martinu hodil celý chod. Film nebo deskovky nás vrací k sobě a zažíváme věci společně. Docela náhodou jsem vybral film Duše od Pixaru a byla to fakt skvělá volba. Rozhodl jsem se i na základě faktu, že jej dělali tvůrci V hlavě, který miluji.
Brečeli jsme jako želvy a kluci nechápali, co je s námi. Ten film shrnul naprosto parádně to, co jsem si potřeboval připomenout, a na jeho základě jsem se rozhodl napsat i tohle zamyšlení.
Mít ztracenou duši a přežívat holt není dobrá cesta a talent vždy nemusí být na první pohled patrný.
_________________________________________________________________________
Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.
- Honza