Zbožňuju vodu a moře. Miluji plavání, potápění, šnorchlování, paddleboard, kajak, windsurfing a prostě vše, co se dá v moři dělat. Je krásné se na ně jen dívat a pozorovat tu sílu a klid. Koukání na ten rytmus vln pod vodou třeba skrze trávu nebo pohupující chaluhy je pro mě jedna z nejuklidňujících činností.

Dokážu je pozorovat opravdu dlouho a vždy si uvědomím tu krásu a ladnost.

Vše je v souladu a hraje a najednou jsem součástí toho rytmu i já sám.

Zajímavá disciplína nastává, když chce člověk odplavat kus dál proti proudu. Zažil jsem tak silné proudy, kdy jsme se museli pod vodou držet skály, abychom neodplavali. Samozřejmě jsem si chtěl tu sílu vyzkoušet a tak jsem se pustil a opravdu naplno plaval. Vlastně jsem neplaval, ale spíše stál na místě nebo dokonce couval. Za chvíli mi nohy málem upadly a tak jsem se zase chytil a došplhal za ostatními, kteří čekali, až se vyblbnu.

Tohle přemýšlení mi spustilo právě plavání a paddleboardování. Pokaždé, kdy si jdu totiž do moře zaplavat nebo pouštím kluky na paddleboard, začínáme svou cestu proti proudu nebo vlnám. Někde v hlavě mám už ověřen poměr dva ku jedné, takže pokud se jdu proplavat na třeba třicet minut, plavu dvacet minut proti vlnám a zpátky je to plus mínus těch deset. Úcta, posvátnost moře, zkušenost a hlavně bezpečnost mi velí vždy začít tím těžším, protože když člověku dojdou síly nebo se něco stane, vždy bude větší šance vracet se po proudu.

Představuji si podnikání a inovace jako plavání proti proudu. Zároveň ale věřím, že někde na konci se dostaví pocit harmonie, kdy už se jen pohupujeme, protože jsme prostě změnili pravidla a proud otočili.

Poslední věc, která mě provází poslední dny a myslím na ni, je také najít správné místo a umění z proudu vystoupit. Proud mě mohl dovést až na místo určení nebo už mi v něm prostě nedává smysl zůstávat nebo mi jednoduše mohly dojít síly. Zprávy o odchodech členů se mě docela dotýkají a bolí mě. Není jich moc, ale pár jsme jich už v průběhu vize 2.0 dostali a asi ještě dostaneme. Vím, že je to nevyhnutelné a věděli jsme, že se to stane, ale stejně to bolí.

Pohled na podmořskou trávu mi pomáhá si to srovnat.

A co uklidňuje Tebe?

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza

Nepřehlédněte