Brain&Breakfast s Ondřejem Kobzou: Městský prostor jako místo setkávání: Propojování lidí a proměna měst

Jak lze oživit městský prostor a vytvořit místa, která propojují lidi a podporují komunitní život? Právě o tom mluvil v listopadové Brain&Breakfast kulturní aktivista Ondřej Kobza. Ondřej hledá odpovědi na tyto otázky skrze své projekty, které proměňují veřejná místa v prostory plné života, setkávání a inspirace.

Od šaška k vizionáři

Ondřej Kobza je kavárník, aktivista a vizionář, který změnil způsob, jakým veřejný prostor působí na lidi. Jeho cesta začala v roce 2003, kdy se poprvé dostal do veřejného prostoru jako „šašek“ při volbě prezidenta Václava Klause. Zaujetí uliční akcí ho vedlo k dalším happeningům, které se postupně transformovaly do dlouhodobých projektů měnících města.

Piana na ulici a další městské hry

V roce 2013 přišel s projektem Piana na ulici, který způsobil doslova revoluci v tom, jak lidé vnímají veřejný prostor. Piana na náměstích, nádražích a jiných ikonických místech přitáhla pozornost, vytvořila spontánní hudební setkání a změnila atmosféru měst. Projekt vyvolal tisíce mikropříběhů a stal se inspirací pro další iniciativy, jako jsou šachové stolky, koncerty na netradičních místech a komunitní akce.

Město jako hrací pole

Ondřej vidí veřejný prostor jako hrací pole pro nečekané interakce a kulturní experimenty. Uspořádal koncert v Praze na hlavní poště, klavírní vystoupení na Vltavě, happening „Ranní káva se Smetanou“ nebo poetické procházky inspirované Egonem Bondym.

Jeho ikonický projekt Dlouhý stůl se poprvé objevil na Karlově mostě a postupně se rozšířil na další místa, jako je Pražský hrad nebo Brno. Tento koncept nejen vizuálně proměňuje město, ale přináší i možnosti pro setkávání a sdílení.

Udržitelnost a budoucnost

Zatímco dříve se Ondřej Kobza zaměřoval na jednorázové akce, dnes hledá cesty, jak věci dělat dlouhodobě udržitelné. Projekty jako Poesiomat ukazují, jak lze propojit minulost s přítomností skrze zvukové instalace umístěné na historicky nebo kulturně významných místech. Tento projekt má podle Ondřeje potenciál rozšířit se po celém světě. Už teď se několik z těchto "mluvících trubek" nachází v zahraničí. Jeden Poesiomat je například v New Yorku, o další projevili zájem v Silicon Valley. 

Jaké má Ondřej plány pro rok 2005? Chce umožnit lidem, aby se mohli podívat do očí svatému Václavovi, a má v úmyslu vytvořit dočasnoou lávku na Vltavě. Chce zrealizovat i své další záměry a znovu oživit městské prostory nenápadnými, ale důmyslnými zásahy.

Inspirace pro ostatní

Ondřej Kobza ukazuje, že každý může proměnit město kolem sebe. Stačí drobné změny a nápady, které vytvoří nové možnosti setkávání a sdílení. Město není jen beton a infrastruktura, ale jsou to hlavně lidé a jejich příběhy. A právě těch si Ondřej váží nejvíce.

Zaujalo?

Užijte si záznam či poslech a přijďte na další snídani. Těšíme se!

Kam dál?