Brain&Breakfast s Tomášem Etzlerem: Velká hra

Kdo je Tomáš Etzler

Tomáš Etzler je renomovaný novinář, producent a autor, který působil na různých pozicích po celém světě. Svou kariéru začal v roce 1999 jako editor zpráv pro CNN. Pět let strávil jako válečný zpravodaj na Haiti, v Iráku a Afghánistánu. Následujících sedm let pak zastával roli stálého zpravodaje České televize v Číně. Za svou práci obdržel řadu ocenění, včetně prestižní ceny Emmy, kterou získal jako první Čech. V roce 2019 vyšla kniha Kdo ví, kde budu zítra, byly to rozhovory, které s ním vedl Jindřich Šídlo. V roce 2021 se v kinech objevil jeho celovečerní dokumentární film o sirotčinci na čínském venkově s názvem Nebe. Na podzim téhož roku vyšla jeho prvotina Novinářem v Číně. Co jsem to proboha udělal?. O dva roky později vydal knihu Novinářem v Číně 2. Nezešílet!.

V současné době Tomáš Etzler dál píše a přednáší. V říjnu přijal pozvání do pořadu Brain&Breakfast, kde se podělil o svůj pohled na současnou Čínu a na to, kam tato země směřuje.

Je Čína supervelmoc?

Ještě před dvaceti lety se o Číně mluvilo jako o vznikající supervelmoci, převládalo přesvědčení, že 21. století bude stoletím čínským. Dnes se o Říši středu v této souvislosti hovoří stále méně a méně. Čína sice nadále dominuje titulním stránkám světových médií, ale stále častěji jsou to zprávy znepokojivé. Ať už o čínské rozpínavosti nebo o zpomalujícím hospodářství.

Tomáš Etzler přijel do Pekinguv roce 2006, dva roky před olympiádou, kdy probíhala velká výstavba. Byl nadšený energií města a tím, že ještě byla vidět stará Čína, její pozůstatky se prolínaly s moderním světem. V té době byl přesvědčený, že je u zrodu supervelmoci 21. století. Ovšem čím déle v Číně pobýval, tím více o tom začínal pochybovat.

Ekonomika

Čína má objemem druhé největší hospodářství na světě. V roce 1979 patřila mezi nejchudší země světa, ovšem do roku 2008 došlo k největšímu boomu v historii lidstva. Bylo to možné díky tomu, že v Číně byli schopní vyrábět obrovské množství levného zboží, které pak prodávali EU a dalším zemím.

Čína byla v podstatě bezednou zásobárnou levné pracovní síly. V roce 2007 dělníci vydělávali v přepočtu 800 až 1000 Kč za měsíc, neměli žádné sociální a zdravotní zajištění. Ekologické předpisy existovaly pouze na papíře, nikdo je nedodržoval. V 80. a 90. letech minulého století bylo v Číně k dispozici velké množství levných pozemků, na kterých Číňané stavěli továrny.

V současné době je ale situace jiná. Pracovní síla výrazně zdražila, většina firem musí svým zaměstnancům platit alespoň základní zdravotní a sociální pojištění. Na mnoha místech si lidé vydobyli dodržování ekologických pravidel. Hospodářský model, který Čína využila v době rozmachu, už nefunguje. Vláda se snaží přejít od manufakturního hospodářství k inovativnímu, ale nedaří se jí to.

Dnes má země v ekonomické oblasti řadu problémů, možná je dokonce v recesi. Nevíme, jaký je skutečný stav čínské ekonomiky, protože čínským statistikám není možné věřit.  Ale víme, že se Čína nachází v období deflace, trpí obrovským vnitřním zadlužením a potýká se s tím, že velkým zdrojem příjmů byl vedle exportu i realitní trh, který zkolaboval. Víme i to, že nezaměstnanost mládeže dosahuje až 30 %. Řadu investorů navíc vyděsil nový prezident Si Ťin-pching, který rozhodl, že ideologie komunistické strany je důležitější než potřeby trhu.

Demografie

V souvislosti s demografiickou situací můžeme mluvit o skutečné katastrofě. Způsobila ji dlouholetá politika jednoho dítěte. I přes velkou snahu čínské vlády se nadále rodí velmi málo dětí. Dnes žije v Číně 1,4 miliardy lidí, v roce 2100 to bude pouhých 900 miliónů, polovina lidí bude v důchodovém věku. Čína tedy nebude schopná udržet růst na současné úrovni.

Armáda

Čína má největší armádu na světě. Má stejně velké, možná i větší, loďstvo, než USA. Největší ale neznamená nejsilnější. Čínské armádě chybí jakékoliv zkušenosti, Čína se nezapojila do války od 50. let 20. století. Z tohoto důvodu nikdo nedokáže odhadnout bojeschopnost čínské armády. Armáda má řadu problémů, jedním z nich je i obrovská korupce. Ale i přesto je potřeba Čínu považovat z vojenského hlediska za silnou zemi a za hrozbu.

Zahraniční politika

Od roku 1979 se Čína řídila politikou nevměšování. To se změnilo poté, co se v roce 2013 stal prezidentem Si Ťin-pching, pod jehož vedením eskalovala asertivita a agresivita, Čína v té době přešla k tzv. diplomacii vlčích válečníků. Čínští diplomaté působící v různých zemích začali slovně útočit na tamní politiky, začali o nich lhát a šířit dezinformace. Tento přístup už Čína zmírnila, čínská vláda si uvědomila, že tento přístup byl poněkud přehnaný.

Čínskou zahraniční politiku nejlépe vystihují následující dva počiny. 

• BRICS je organizace, která vznikla jako protiváha k EU. Čína byla mezi zakládajícími státy, jejím cílem je vybudovat silnou protizápadní organizaci, která by přispěla ke změně světového řádu, tedy k výraznému oslabení vlivu USA.
• Nová Hedvábná stezka, kterou začali Číňané po zvolení Si Ťin-pchinga prezidentem. Jednalo se o stavbu železnic přímo do Evropy. Některé evropské země s tímto návrhem nejdříve souhlasily, ale postupně od něj začaly ustupovat.

Čína buduje infrastrukturu v různých zemích v Africe. Může to vypadat jako pomoc rozvojovým regionům, ale ve skutečnosti se díky novým přístavům, železnicím a silnicím Čína dostane k obrovskému množství nerostných surovin. Země, ve kterých Čína něco vybuduje, nezíská žádné peníze. Čínská vláda těmto zemím poskytuje půjčky, které nikdy nebudou schopné splatit. Jako příklad můžeme uvést Keňu, která souhlasila s vybudováním železnice. Keňská vláda si od Číny půjčila peníze ve výši 1/3 HDP.  V případě, že země není schopná splatit půjčku, musí podle smlouvy postoupit Číně na 99 let rozsáhlá území. Z tohoto důvodu se v souvislosti s Čínou mluví o novodobém kolonialismu. 

Další změnu v čínském chování představuje asertivita vůči sousedům. Čína už zabrala malá území například v Bhútánu, kde bez jakékoliv předchozí dohody začala stavět čínské město. Čína si nárokuje částí indického území, ostrovy ve východočínském a jihočínském moři. Čínské rozpínavosti se v Asii bojí velké množství lidí.

Lidská práva

V době, kdy Tomáš Etzler přijel do Číny, v této zemi existovaly zárodky občanské společnosti. Malé množství disidentů, nevládní a neziskové organizace, které se zaměřovaly například na násilí na ženách a dětech na venkově. Si Ťin-pching po svém nástupu k moci zrušil všechno, co nebylo pod přímou kontrolou komunistické strany. Nebo se alespoň postaral o to, aby všechny organizace byly pod dohledem vládnoucí strany. Stejně tak jsou pod přísnou kontrolou veškerá média, v Číně panuje všudypřítomná cenzura. 

Další vývoj

Na další směřování Číny bude mít velký vliv výsledek amerických voleb. Si Ťin-pchingovi nevyhovuje ani jeden z kandidátů, protože jak Donald Trump, tak Joe Biden považují Čínu za hrozbu. 

Donald Trump začal obchodní válku s Čínou, zavedl obrovská cla na zboží dovezené z Číny. Joe Biden tyto tarify ponechal a navíc k nim přidal 100% clo na čínská elektrická auta. Biden je pro Čínu možná nebezpečnější, protože je systematičtější než Trump. Biden posílil vztahy mezi USA a asijskými partnery, jako jsou Japonsko nebo Filipíny.

Čínská vláda by dala přednost Donaldu Trumpovi. Několikrát se pochvalně vyjádřil o různých diktátorech. Navíc je nevypočitatelný a lehce manipulovatelný, čehož by Čína velmi pravděpodobně dokázala využít.

Tomáš Etzler Čínu považuje za větší hrozbu než Rusko. Ovšem vzhledem k tomu, že jde o druhé největší hospodářství na světě, tak je nutné s Čínou jednat. Jenom musíme s čínskou vládou jednat ze své pozice a na rozdíl od Miloše Zemana jim nesmíme ukázat servilitu. Čínská vláda nenáviděla Václava Havla, ale vážila si ho mnohem víc než Miloše Zemana, protože nikdy neustoupil ze svých zásad. A Čína rozumí pevnému postoji.

Zaujalo?

Užijte si záznam či poslech a přijďte na další snídani. Těšíme se!

Kam dál?