KYTARISTA

Stává se mi, že se s někým potkám nebo chvíli jdu s někým životem a pak jasně uvidím, že by se dal jeho nebo její potenciál rozvinout. Prostě před sebou vidím člověka k obrovským talentem a představuji si, jak by asi mohl vypadat jeho úspěch.

Uvědomil jsem si to i v souvislosti se svými kluky a myslím, že to tak má většina rodičů. I když tvrdíme, že je nejdůležitější, aby byly děti šťastné, někde vzadu v hlavě ta očekávání prostě jsou.

Profesor Jaroslav Petr ve své přednášce v rámci Brain&Breakfast mě k tomu vrátil. Řekl tam mimo jiné, že člověk je jediný živočich, který má v důsledku většího blahobytu méně potomků. To bylo pro mě opravdovým aha momentem a další diskuze okolo toho nás vedla k důvodům. Jedním z nich bylo, že člověk vždy chce, aby se jeho potomci měli lépe, než se mají oni sami.

Zpět ale k potenciálu a štěstí. V průběhu času a mnoha diskuzí jsem dostal krásnou analogii, kterou bych moc rád sdílel.

Jak už jsem říkal, jsem člověk, který vidí potenciál businessu, produktu i člověka. Když ho vidím, objeví se ve mně nějaké zvláštní puzení ten potenciál naplnit.

Možná si říkáte, že na tom není nic špatného, ale je v tom skryta jedna past.

A teď se dostávám k té analogii.

Představte si, že vstoupíte do malého klubu, kde hraje kytarista. Jste člověk, který má konexe a v hudbě se perfektně vyzná. Slyšíte tu hudbu, která vás naprosto uhrane, a okamžitě víte, že ten člověk má na to, aby jeho písničky obletěly svět, umisťoval se v hitparádách a vyprodával stadiony.

Rychle k němu běžíte, vše mu řeknete a začnete s ním spolupracovat. Než se nadějete, stojíte v backstage na stadionu, podium je nachystané a diváci čekají.

V ten moment se otočíte na onoho kytaristu a vidíte, že se ten koncert nestane, protože tam sedí opilý a zhroucený člověk.

Vy nechápete, co se stalo, všechno šlo tak dobře a podle plánu.

A tady nastává ten moment. Podle jakého plánu? Byl to váš společný plán? Byl to plán onoho kytaristy? Byla to opravdu jeho cesta? Nebyl by spokojenější v tom klubu?

Když člověk umí zapalovat, je to super, ale musí si dávat pozor, aby někoho nespálil.

Bylo to pro mě v poslední době jedno z nejsilnějších uvědomění, které se mnou dost zamávalo. Uvědomil jsem si, že musím být opatrný, abych nespálil lidi kolem sebe počínaje kluky, Martinou a ani lidmi, které potkávám.

_________________________________________________________________________

Tato zamyšlení mi slouží k utříbení myšlenek a zároveň jsou pro mě i tykadlem do světa k dalšímu možnému prohlubování daných témat. Pokud s Vámi text cokoli dělá a jste ochotni věnovat čas a energii jakékoli ucelené reakci, budu za ni v této instantní době, moc rád na mém LinkedIn profilu.

- Honza