Brain&Breakfast s Michalem Miovským - Návykové látky a jejich regulace

Proč je téma regulace návykových látek tak složité? Proč bez pochopení a znalosti historie není možné toto téma úspěšně řešit a vyřešit už dnes? V čem tkví komplikovanost vztahů různých stran a jejich úhlů pohledů na regulaci? Zjistěte, proč je tak náročná prevence, a jak moc se vás toto téma (ne)týká a zda si můžete či chcete dovolit jej (ne)řešit.

Průvodce tímto tématem nám byl na květnové snídani profesor PhDr. Michal Miovský, Ph.D, klinický psycholog a psychoterapeut. Absolvent jednooborové psychologie na FF MU v Brně a postgraduálního studia na FF UP v Olomouci. V roce 2005 byl na Palackého Univerzitě v Olomouci habilitován v oboru klinická psychologie a v roce 2012 byl jmenován profesorem Karlovy univerzity taktéž pro obor klinická psychologie. Po sloučení Centra adiktologie PK a Oddělení pro léčbu závislostí VFN (U Apolináře) vznikla samostatná Klinika adiktologie (leden 2012), kde doposud vykonává funkci přednosty kliniky. Od roku 2008 působí kontinuálně ve funkci proděkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pro nelékařské studijní programy.

Opravdu se nás to netýká?

Často si mnozí z nás myslí, že se nás regulace návykových látek netýká, ale opak je pravdou. Při součtu jednotlivých závislostí by si nějakou lékařskou intervenci zasloužilo přes 4 miliony obyvatel. A to už není málo. Při tom ta problémová skupina závislých, která je ve společnosti nejvíce vidět, tvoří paradoxně tu nejmenší část.

Peníze a vyšší zájmy

Kdy nastal zlom v přístupu k regulaci ve společnosti? Přesně tehdy, kdy se konopí začalo využívat v průmyslu a celou situaci drivují očekávané peníze. Najednou se změnil přístup ke konopí i ve společnosti.

Jenže spousta pravidel a nastavení regulace má historické kořeny, ale v dnešní rychlé době, už tato omezení nemůžou dostatečně fungovat. Je potřeba počítat s diamentrálně odlišnými možnostmi výroby návykových látek a hlavně jejich náhrad. Protože ve chvíli, kdy se nějaká látka dostane na seznam zakázaných látek, výrobci velmi rychle dokážou zareagovat a nahradit ji něčím, co zakázané ještě není. Ten vývoj je tak rychlý, že je potřeba s tou situací něco dělat a změnit.

Už to není jen medicínské téma, ale ovlivňuje nás ve více sférách, ať už v trestně právní oblasti, průmyslu, obchodu, ve financích, ve školství, ve výchově mladé generace, ale i v prevenci a péči o závislé ve věku 60+. A je na každém z nás, jak se k takové situaci postavíme.

Celoevropské bolavé téma oboru adiktologie je prevence. Preventivní věda dosáhla naprosto neuvěřitelné mety. Testuje se standardními experimentálními modely, které před 30 – 50 lety bylo naprosté scifi. Dnes je to standard. A co to znamená pro praxi? Paradoxně vůbec nic. Stále se používají metody, nástroje a postupy, které vznikaly v 70. a 80. letech, balí se do nových technologií a tváří se, že to je něco nového.

Při tom již existují funkční ověřená řešení, která nestojí moc peněž. Proto aby se ale začala používat, je potřeba změnit pravidla a vlastně celý systém. Navíc se ve veřejném prostoru tato problematika dostatečně nediskutuje, což je špatně, protože je to o velkých penězích a ovlivní nás to všechny. Bohužel se tolik potřebné změny neobjevují mezi předními prioritami na místech, kde se o nich rozhoduje.

Zaujalo?

Užijte si záznam či poslech a přijďte na další snídani. Těšíme se!

Kam dál?